Kapitola 27 Na místě

Někdo mi klepe na dveře. Odpovím tím, že zabořím obličej do polštáře. Vím, že je to můj táta a po pár minutách odejde. Je jediný, kdo klepe takhle brzy v neděli ráno. Musí chodit do kostela.

Nechápu, proč tam pořád chodí, když Bůh jeho ženu nezachránil. Maminka zemřela na místě a jeho Bůh neudělal nic, aby ji zachránil.

Bez úmyslu poslouchám zvuk jeho odjíždějícího auta. V břiše se mi stáhne uzel a zabořím pěsti do postele. Táta půjde do kostela a bude se modlit k Bohu, který nikdy neodpovídá na modlitby.