Kapitola 12 Zlomený, ale šťastný

Vládne nad námi pohodlné ticho. Strčím tác pod stůl a podávám mu jeho kytaru.

Liam se zasměje. "Toho se nevzdáš."

"Ne. Opravdu tě chci slyšet hrát." Jeho tvář změkne. Nahmatá akord a zastaví se. Snažím se nic neříkat, ale moje ústa někdy pracují rychleji než mozek. "Co to je? Líbilo se mi to."